Ne však z domu, který byl zakoupen, nýbrž z pozemku, na kterém stál. Kupní cena nemovitosti byla poměrně vysoká, tudíž i daň za nabytí nečinila žádnou zanedbatelnou částku. Fakt, že daň neměla být placena kupujícím, byla pro něho klíčovým faktorem při rozhodování o koupi a nyní je její zaplacení nad jeho možnosti. Kupující se cítí podveden. Jaké řešení má tato situace?
Žádné. Legislativně se věc má takto. Od 1. 11. 2016 platí daň z nabytí nemovitých věcí výhradně a pouze kupující. Pokud se však jedná o novostavbu do 5 let, stavba a pozemek pod ní (výměra zastavěné plochy) jsou od daně osvobozeny, jedná-li se o první prodej dané nemovitosti (v tomto případě naštěstí ano). Nicméně, na okolní pozemky už se osvobození bohužel nevztahuje, a ač bylo vzájemně slíbeno cokoli a nebylo zahrnuto v kupní smlouvě, kupující bohužel není v právu a musí nechat zpracovat znalecký posudek, podle něj vyhotovit daňové přiznání a daň z pozemků okolo budovy ve výši 4% zaplatit. Jakékoli soudní spory by v tomto případě byly bezpředmětné, jelikož z hlediska zákona k žádnému pochybení ze strany realitní kanceláře ani původního majitele nemovitosti nedošlo.
Z tohoto případu plyne, že vzájemné sliby před podpisem kupní smlouvy, ve které se však žádný z nich neobjeví, bohužel žádnou váhu nemají a pokud je pro vás některý z nich klíčový pro rozhodnutí, zda nemovitost koupit či ne, ujistěte se, že je dobře a srozumitelně zahrnut ve smlouvě.
